Nenechte si ubližovat

Jak se bránit

Pokud selžou preventivní opatření a vy jste napadena, můžete se bránit. Nevzdávejte se. Pročtěte si několik následujících rad, co můžete v takové situaci dělat.

  • Mluvte. Pokuste se navázat slovní kontakt, tím se pro útočníka stanete konkrétní osobou a jeho zájem může ochabnout. Znásilnění je většinou promyšlený čin, snažte se tedy stát konkrétním člověkem, ne jen objektem ve vymyšleném plánu.
  • Pasivní odpor spočívá v překvapivém chování. Například můžete předstírat nevolnost, začít kulhat, zavolat na fiktivní osobu, říct, že máte pohlavní nemoc či že jste těhotná, můžete se pomočit nebo pokálet. Takové překvapivé chování může útočníka odradit.
  • Začněte utíkat. Jestli chodíte pravidelně nějakou trasu, kde vám hrozí přepadení, promyslete si únikovou cestu. Mějte vymyšlené, kam běžet – směrem ke světlu, k lidem, k obchodu, restauraci, benzínové pumpě. Samozřejmě zvažte svou fyzickou kondici a vyhodnoťte, zda není lepší možností preventivní útok.
  • Běžíte-li k lidem, je dobré se obrátit na někoho konkrétního a křičet, co se děje. Nejen „pomoc“, ale také „on mě chce zabít“. Nejlepší je chytit někoho z lidí za kabát. Lidé mají tendenci zakročit, až když mají pocit, že se jich to týká, jinak budou spoléhat na ostatní přihlížející.
  • Křičte. Můžete křičet přímo na násilníka: „jdi pryč“, „odejdi“, případně „zůstaň, kde jsi“. Nebo křičte, cokoliv vás napadne. Místo „pomoc“ je lepší křičet „hoří“, to přiláká zvědavce a přitom je předem nevystraší.
  • Aktivní obrana může útočníka už na začátku odradit, protože by boj byl časově náročný a zvýšilo by se riziko dopadení útočníka. Už během vyjednávání se rozhlížejte po možné zbrani: stačí kámen, trubka, klacek, dlažební kostka.
  • Pokud vyjednávání nezabírá a nemůžete utéct, pak je třeba přejít do aktivního útoku.
  • Do útoku musíte jít s plným odhodláním se bránit a útočníkovi způsobit velkou bolest a zranění. Snažte se ho praštit co nejsilněji, on vás rozhodně šetřit nebude. Útočte na bolestivá místa, jako jsou oči, nos, genitálie. Pokud vás už chytí, nesnažte se s ním přetahovat, paradoxně nejbezpečněji je u těla útočníka. Snažte se ho udeřit do citlivých míst, bijte loktem, kolenem. Snažte se ho kousnout, poškrábat. Pokud si to stíháte uvědomit, můžete přidat údery kolenem do rozkroku – nemiřte, nedívejte se, pouze naslepo bijte několikrát směrem k břichu. Útočník na bolest zareaguje tak, ze se vás bude snažit od sebe odtrhnout, čehož můžete využít k odskočení od něj a přípravy jakéhokoli předmětu jako zbraně. Uchopte svazek klíčů či ležící kámen a bijte s nimi pohybem podobným zatloukání hřebíku kladivem na obličej.
  • Pokud jste nečekaně stržená zezadu k zemi, padejte schoulená do klubíčka, lokty a kolena dejte k tělu, ruce mějte u hlavy, abyste ji chránila před úderem. Když se k vám snaží dostat na zemi, kopejte ho, jako když se jede na kole, stále se snažte otáčet směrem k němu.
  • Existuje mnoho předmětů, které se dají použít jako zbraň – hřeben, klíče, spona do vlasů. Noste s sebou slzný plyn a neváhejte ho použít. Mějte ho připravený v ruce nebo ve stále stejné kapse v kabelce.
  • Nevzdávejte se, prudkost vaší obrany může útočníka zarazit a může dokonce ukončit útok. To platí celou dobu útoku, vaše obrana je věc, se kterou násilník nepočítá, zvláště je-li intenzivní. U obrany hlasitě křičte.

Jak postupovat po znásilnění

  • Pokud k takové situaci dojde, nikdy byste neměla útočníkovi říkat např. „znám tě“, „budu si tě pamatovat“, „najdu si tě“ nebo „postarám se, aby tě policie chytla“.
  • Zavolejte někomu, komu věříte. Pokuste se zajistit důkazy, a to i v případech, kdy zatím nejste rozhodnutá, zda budete znásilnění hlásit. Zajištění důkazů je jednodušší bezprostředně po uskutečnění trestného činu. Nesprchujte se ani nemyjte, nesvlékejte oblečení, a pokud ho svlečete, uložte ho do sáčku, který neprodyšně uzavřete.
  • Vyhledejte lékařskou pomoc. Lékařské ošetření je důležité hlavně ze zdravotních důvodů. Je potřeba lékaři uvést, že jde o znásilnění. Pokud tuto skutečnost nechcete oznámit policii, pak lékař nemá oznamovací povinnost. Výjimkou jsou případy, kdy je oběť znásilnění nezletilá, pak mu tuto povinnost ukládá zákon.
  • Je velice vhodné vyhledat odbornou pomoc. Poradenská místa obětem znásilnění pomohou zorientovat se v dané situaci a poskytnou jim důležité informace. Platí, že čím dříve oběť vyhledá odbornou pomoc, tím snáze dokáže tuto traumatickou zkušenost zpracovat. Čím déle je po aktu, tím hůře se toto trauma zpracovává. Na rozdíl do policie se u těchto organizací nemusíte obávat necitlivého přístupu.
  • Pokud oběť nemá důkazní materiál ani nevyhledala odbornou pomoc, tak i přesto má smysl znásilnění nahlásit. Poslouží to k informování policie, která pak může sérií opatření nejen nakonec pachatele dopadnout, ale také předejít dalším možným napadením.
  • Pamatujte – nic není vaše vina!